Výstup na Hoher Dachstein - červenec 2019 - Štěpán Jůsko - fotografie

Vystup na Hoher Dachste jsme naplánovali na dva dny. První den chatu Simonyhütte a druhý den vrchol a návrat.


V sobotu ráno vyrážíme v 6:00 z Budějc, je nás šest, takže bereme dvě auta. Na stanici lanovky v Obertaernu dorážíme kolem desáté dopoledne. Počasí vychází dle předpovědi, kterou bedlivě sleduji celý týden a jak na sobotu, tak neděli je v odpoledních hodinách hlášený déšť a silné bouřky. Zatím je krásně, ale už se začínají tvořit pěkné bouřkové mraky. Nicméně nás čeká jen relativně krátká a nenáročná túra na chatu.

Z horní stanice lanovky je to na chatu jen 7km a nějakých 500 výškových metrů, ale v dusnu, které se před bouřkou vytvořilo, mám pocit, že je to jednou tolik.
Cesta nám trvala necelé tři hodiny a jen na chvilku nás zastihnul lehký déšť, ale bouřkových mraků je kolem čim dál víc, tak jsme rádi, že jsem konečně na Simonyhütte.

Po vydatném obědě přemýšlíme co s načatým odpolednem, ale než jsem vymyslely, kam vyrazíme, začalo lít jak z konve. Tak si dáváme odpoledního šlofíka. 

Chata měla být úplně plná, ale díky mizerné předpovědi je nás tu jen pár z čehož mám docela radost.

Navečer se obloha trochu vyjasnila a nám se ukázal Halštaský ledovec spolu s Dachsteinem v celé své kráse.

Dáváme si nezbytné večerní pivko a plánujeme nedělí výstup.  Předpověď je mizerná, bouřky s deštěm se mají objevit už mezi 10 a 11 hod. Přesto jsme se rozhodli, že v neděli za svítání vyrazíme a počítáme s tím, že na vrchol  není nezbytně naším cílem. 

Budíček byl ve 4:15. V 5:00 po lehké snídani vyrážíme a odměnou nám je nádherné svítání.

Z chaty jsem jediný kdo dnes na Dachstein vyráží. 

Za 45 minut jsem u ledovce, počasí zatím vypadá dobře. Navazujeme se na lano, nasazujeme mačky a vyrážíme přes ledovec.

Cesta na ledovci je dobře znatelná, žádné trhliny a po mokrém sněhu se jde docela dobře, tak  můžeme jít poměrně svižně. Času je málo, rozumné počasí dlouho nevydrží.

Přicházíme na konec ledovce a čeká nás krásná ferrata na vrchol. Lezení není nikterak náročné tak stoupáme hezky svižně vzhůru a je jasné, že se na vrchol dostaneme dřív než dorazí první bouřky.

Mizerná předpověď zřejmě odradila většinu lidí  a na skále jsme téměř sami. 

Na vrcholu jsem kolem 9 ráno. Dáváme si bleskovou svačinu a lezeme zase rychle dolů. Nikdo z nás nemá chuť chytnou na ferratě bouřku.

Hoher Dachstein se chvilku poté co jsme slezli dolů zahalil do hustých mraků a my si to stále svižným tempem mířili zpět na chatu.

Před jedenáctou dorážím zpět na Simonku, zvládli jsem to za necelých sedm hodin, takže jsem pěkně hladový a urvaný. Na chatě si dáváme pivo, jídlo,  kafe a pak si všichni jdeme na hodinku odpočinout.

Venku leje jak z konve  a nás čekají ještě další tři hodiny chůze k lanovce, ale nevadí nám to jsem spokojený a šťastný.

Díky všem za krásné dva dny v horách a především Elišce, která to celé naplánovala.